Legenda o Sněžném království

Máte problém se stažením hry? Nezoufejte. Zkuste ji stáhnout z náhradního umístění zde nebo zde.

Vydejte se do Sněžného království plného čar a kouzel a zažijte v něm dobrodružství jako vystřižené z nestárnoucích legend nezměrných lidských pokolení, kde láska a dobro svádí lítý boj s čirým a nemilosrdným zlem.

Vžijte se do role mladého lovce, který se pro záchranu své milé ani na okamžik neváhá pustit do křížku s mocným mágem. Když selžete, odsoudíte ke zkáze nejen osud milované princezny, nýbrž celého Sněžného království. Zajistěte, aby dobro porazilo zlo i tentokrát.

Pohádkově krásná grafika

Poutavý příběh i hudba

Nespočet zábavných hledaček

Znáte naši novou kolekci her? Jen na ní můžete získat tuto hru!

Chcete se dozvědět více? Zde je recenze hry

Když se obyčejný lovec jelenů postaví čaroději ovládajícímu magii ledu, jen stěží se dá mluvit o spravedlivém souboji. Legenda o Sněžném království nenavozuje pohádkovou atmosféru pouze vydařenou grafikou, ale také řadou věcí, které jsou takříkajíc přitažené za hlavu a dávají smysl jedině v pohádkách.

Do hry vás uvede intro, které je na hledačku mimořádně kvalitní. Jakékoliv příběhové scény bývají u těchto her typickou slabinou, ale zde se rozmazané grafice a křečovitým pohybům zkrátka řeklo NE. Tam, kde by se nedalo vyhnout komplikovanějšímu pohybu postavy, se vývojáři raději přiklonili ke statickému záběru, a tím podpořili celkovou dramatičnost scény.

Úvod zároveň představí jak stranu dobra, tak zla a celá hra se tohoto rozdělení táborů beze změn drží. Jak už je u pohádek typické, nějaká morální dilemata či zásadní obraty v příběhu nečekejte. Děj je na vstřebání velice jednoduchý. V kůži lovce se celou dobu snažíte porazit ledového mága a jeho poskoky a sejmout kletbu z nebohé princezny, čímž si okamžitě získáte její sympatie.

Kočár bez lokaje vs nešikovný mág 1:0

Prvotní setkání budoucích milenců proběhne za poněkud divokých okolností. Alan (asi by se dalo vymyslet i vhodnější pohádkové jméno pro lovce) zaslechl, jak se lesem prohání královský kočár. Takticky se proto ukryl v křoví, ze kterého to vypadalo, že nakonec ani nevyleze. Jenže situace mu nedovolila jen přihlížet – kočár s vypětím sil pronásledoval záhadný jezdec. A kdesi pozapomenutý lokaj jím rozhodně nebyl. Ten se na scéně neobjevil vůbec. Princezna jela naprosto sama, bez doprovodu, jako kdyby se jí vyloženě chtěli zbavit… nebo jako kdyby byla na útěku.

Pro mocného mága, jenž kočár stíhal, tak bylo vcelku snadné ho zastavit zkrátka tím, že ho roztřískal. Zdá se ale, že dveře kočáru umí otevírat pouze lovci a mágům to není souzeno. Zatímco s nimi čaroděj beznadějně rumpluje, vy máte tolik času, kolik budete chtít, abyste ho střelili šípem a zahnali na útěk. Pak už jen jdete ke kočáru a čekáte, že po takové nehodě budete muset ještě řešit zkřížené dveře a poraněnou osobu uvnitř, abyste se posunuli v příběhu dál… jenže ne. Alan otevře kočár jako nic a převážená princezna? Ta se zázrakem ani nerozcuchala.

Akční hospodyňka s modrou krví

Ač některé části příběhu dokážou zarazit, jiné pro změnu pobaví - děj ozvláštňují věci „ze života“. Díky tomu nejde jen o další z mnoha stereotypních pohádek. Tohle spolehlivě pochopíte už po ani ne čtvrthodince hraní, kdy vyskočí první obrazovka, jež nastiňuje, co bylo potom. Mimochodem, jednotlivé příběhové scény a dialogy jsou tak se samotným hraním lépe propojené (nějaké pozadí k tomu textu však být mohlo).

Jak se každopádně dozvíte, Alan nabídne Adele útočiště ve svém srubu. I když se princezna nezdá být ze zážitku nějak otřesená, k lovci přilnula a velice rychle se v jeho příbytku zabydlela. Tak rychle, že se v něm brzy rozeznělo samé „Alane, podívej! Alane, pojď sem! Alane, Alane…“ a lovec tento vítr do poklidného života osamoceného muže uvítal. Koneckonců i když je Adele princeznou, nijak jí to nebrání v tom mu vařit a péct. O Alana je postaráno přímo královsky.

Avšak chování princezny opět vybízí k otázkám: Ona nikam nespěchá? Nemusí se někam dostavit? Zdánlivé nelogičnosti tohoto ražení vám děj vysvětlí v náznacích, které budete muset správně interpretovat… nebo si chvíli počkat, až se to vyjasní samo.

Lovcovy poznámky

Všechny nastalé situace, na které s princeznou narazíte, se propisují do poznámek. Ty naleznete pod tlačítkem svitku, jež se nachází vespod uživatelského rozhraní. Na různé deníky jsme sice zvyklí, ale zde je těch zápisů neobvykle mnoho. Pokud se tedy ke hře vrátíte až po nějaké době, stačí si to všechno přečíst a jste kompletně v obraze. Akorát škoda, že rozhraní o novém zápisku neinformuje viditelněji.

Kouzelná promítačka

Stejně jako se deník věnuje přítomnosti, tak má hra i něco na projíždění minulosti. Jde o jakési kapesní divadélko či promítačku, chcete-li. V království do ní hledáte celkem 8 sad obrázků, kdy každá z nich vám odhalí malý kousek kontextu událostí, aneb jak jste se dostali tam, kam jste se dostali. Tyto sady obrázků nelze minout, takže se netřeba bát, že vám něco vinou nepozornosti unikne.

Hratelnost s hlavou a patou

I přes určité výhrady k logice příběhu, hratelnosti se nedá nic závažného vytknout. Rozmístění předmětů a průchod lokacemi je důkladně promyšlený, takže hráče zbytečně netýrá něco, co by ho týrat nemělo. Krom toho, že se všechny předměty používají intuitivně, tak je sympatické, že mnohé z nich nejsou pouze na jedno použití – když potřebujete například rukavice, tak si vystačíte s jedněmi, a nehledáte zbytečně další jenom proto, že ty předchozí jste před chvílí „spotřebovali“. Díky tomu zůstalo více prostoru pro zajímavější úkony a pestřejší škálu předmětů.

Rozumné, byť trochu překvapivé, bylo také rozhodnutí umístit volbu obtížnosti až do úvodu hry. U většiny hledaček si vybíráte obtížnost v Nastavení, abyste ji pak ještě jednou museli vybírat před započetím hry. V případě této hry jste dvojího vybírání obtížnosti ušetřeni.

Interaktivní prostředí

Podobně vypiplané je také prostředí, v němž se v roli Alana pohybujete. Odlehčený výtvarný styl vybízí k tomu u hry relaxovat a nikam se nehonit. Za vyzdvihnutí stojí ovšem značná živost a interaktivita scenérií.

Vegetace se hýbe ve větru, sova nad vámi kroutí hlavou… většina prvků má animaci, která samozřejmě není komplikovaná, nicméně pořád to dokonale rozbourává ten nudný statický obraz, ze kterého maximálně ubydou předměty… protože jste je sebrali. S některými prvky také můžete interagovat – jste-li škodolibí, můžete klikáním popohánět šneka nebo vyjíst mísu ovoce. Žádný efekt to ale nemá, takže se s tím zdržovat nemusíte.

Vedlejších aktivit sice poskrovnu, ale zato s nápadem

Jak minihry, tak hledačky mají šanci bavit i hráče, kteří obyčejně tomuto žánru příliš neholdují. Za důvodem stojí nejen relativně snadná obtížnost, ale také originalita. V případě hlavolamů se totiž nebudete příliš setkávat s otáčením jakýchsi kotoučů. Místo toho narazíte na nové minihry či výrazně poupravenou obdobu dobře známých hlavolamů. Co takhle hledání min v podání horkovzdušného balónu?

Ne jinak s obtížností a zábavností jsou na tom také hledačky. Takřka nikdy nehledáte nějaký mikroskopicky malý předmět – hledané položky jsou maskovány spíše barvou podobnou pozadí než drobnými rozměry.

Zkušební verze hry je ZDE Jedná se o plnou verzi se všemi funkcemi omezenou na půl hodiny hry.