Pokřivený svět 1: Město stínů

Máte problém se stažením hry? Nezoufejte. Zkuste ji stáhnout z náhradního umístění zde nebo zde.

Mark je nadšený lovec podmořských pokladů, který na své hledací výpravy obvykle vyráží sám. Jeho manželka Angela totiž na vytahování starožitností ze dna moře nevidí nic zajímavého. Přesto se tentokrát rozhodne k Markovi připojit, vždyť by z toho mohla být krásná romantická vyjížďka, když už nic jiného…

Ve vraku lodi, kam se dvojice vydala, se Markovi podaří najít zašlou, zdánlivě bezcennou sošku. S úlovkem je však spokojený a nezdráhá se ho proto ukázat své ženě. V ten moment ještě netuší, že uvnitř této modly dlí síla, již nebylo radno probudit. Nad člunem se okamžitě strhne bouře s temnými mračny… Mark sice tak tak přežije a doplazí se na souš, ale kam se poděla jeho milovaná Angela?

Propátrejte skrz na skrz opuštěný ostrov ukrytý v mlze, zjistěte, co se stalo s Angelou, a najděte cestu pryč!

Spletitý a záhadný děj

Strašidelná atmosféra

Hledačky na každém rohu

Chcete se dozvědět více? Zde je recenze hry

Jsou hledačky zaměřené na příběh, na grafiku na atmosféru, na mini-hry… nebo přímo na to, co je podstatou jejich žánru: hledání. Toho si totiž ve hře Město stínů užijete společně s blouděním po záhadných lokacích možná ažaž. Co do hrací doby zkrátka nejde o titul, který byste odehráli celý „na posezení“.

Jak už tomu u děsivějších her bývá, i tato začíná neskutečnou idylkou. Pozorujete zamilovaný pár na malé loďce kdesi na moři, jak zrovna odpočívá. Mark a Angela, jak se tihle dva jmenují, mají právě za sebou lov podmořských pokladů. Markova partnerka se ho obvykle neúčastní, protože potápět se na mořské dno ji z nějakého důvodu přijde jako k uzoufání velká nuda. Tentokrát se ale rozhodla udělat svému muži radost a vyrazit na moře s ním. Byla to chyba, které budou později oba litovat.

Mezi poklady vytaženými na člun byla i kamenná soška hada. Na první pohled obyčejná, jenže ve skutečnosti šlo o pradávný, velice mocný artefakt. A Markovi se podařilo jej aktivovat, aniž by on sám tušil, jak. Klidná hladina moře se ve vteřině rozbouřila, nad oblohou se stáhla černá mračna a loďku pohltila zlověstná mlha. To je to poslední, co si Mark pamatuje, než skončí v hluboké vodě a snad štěstěna ho z divokých vln vyplaví na neznámou pevninu.

Ostrov ponořený v mlze

Po úvodní sekvenci na člunu, kdy máte možnost se seznámit s herními principy, pokud je zatím neznáte z jiných hledaček, se do toho konečně dáte. Prohledáte trosky zbylé z člunu, poberete pár užitečných věciček a v roli Marka si to pomalým krokem nasměrujete do nitra ostrova. Na zlověstně vyhlížejícím území budete pátrat po Angele, v naději, že ji sem moře také vyplavilo.

Je tma, na ostrov se snesla hustá mlha a nikde ani živáčka. I když narážíte na pozůstatky lidské činnosti, zdá se, že odsud všichni už dávno odešli. Tuto relativně uklidňující teorii však posléze vyvrátí duchové, na něž místy náhodně narazíte. Nemluví, nevšímají si vás, tváří se jako pouhé přízraky, bludy. Ponuré nebe, zrezivělé rybářské lodě a suché vytváří atmosféru, ze které téměř mrazí. Chybí už jen povzbuzení ze strany hudebního doprovodu. Pro hru, která hraje zejména na strunu napětí, zní melodie Města stínů možná až příliš pompézně.

Bloudíš, bloudí, bloudíme

Žádný systematický postup hrou. V této hledačce se aktivně pohybujete po celém prostoru, tedy po všech aktuálně otevřených lokacích. To znamená, že se velice často vracíte zpět, ať už cíleně, nebo jen z důvodu, že v daný okamžik beztak netušíte, co dělat jiného. Spuštění některých scén s hledáním ukrytých předmětů je mnohdy navázáno na provedení konkrétní akce či posunu v příběhu, na čemž ještě není nic zvláštního. Háček přichází ovšem v místě, kde se tato hledací scéna spustí – několik lokací nazpátek, třeba v koutě, na který jste již dávno stačili zapomenout. Obdobným způsobem se také aktivují interaktivní plochy scenérií – místa, na nichž je zapotřebí použít určitý předmět, se nikdy nezpřístupní všechna naráz. Pro hráče, kteří rádi bloudí a neustále pátrají, je to důvod k radosti, nicméně pokud preferujete systematický přístup, na toto chování hry si budete muset zvykat. „Město stínů“ se tím rozhodně řadí ke složitějším hledačkám, ve kterých se nelze opřít o mapu světa. Ta zde chybí. Celé prostředí si tak musíte mapovat ve své hlavě a pomáhat si pouze nápovědou.

Nesnadná je také orientace v dějové lince. Zprvu je maximálním cílem Markova snažení nalezení jeho partnerky Angely, to se ale záhy vytrácí a Mark jako kdyby zapomněl na pointu svého pobytu na ostrově. Trochu světla do všeho vnese až deník, který obsahuje překvapivě četné zápisy, jež sem tam dovedou vysvětlit Markovo úsilí udělat to či ono. I tak se ale občas nevyhnete pocitu, že jen chodíte po skoro sto let opuštěném ostrově a berete vše, co není přibité, nebo se vlámete do každé skrýše, jejíž zámek už stačil podlehnout zubu času.

Hledačka splněna buď za moment, nebo klidně za 20 minut

Vysoký počet scének s ukrytými předměty je největší výhodou této hry, obzvlášť pokud patříte mezi hráče, které baví starý způsob hledání – tedy podle vypsaného seznamu. V každé scénce dostanete za úkol najít 12 více či méně zamaskovaných předmětů, a zároveň příliš neklikat vedle. Jakmile se pětkrát za sebou v krátkém sledu netrefíte, obrazovka se na chvíli zmrazí a zatáhne hustou mlhou. Tím hra říká „zpomal, dej si pauzu a hledej poctivě“. V některých případech toto přátelské varování uposlechnete bez problémů, protože se ve scenérii budete snadno orientovat a nacházet v ní požadované předměty hravě zvládnete, jindy se však potrápíte. Scénky s hledáním tu představují spíše chaotickou směsici všeho možného harampádí, u něhož ani nebudete tušit, jak se na to místo mohlo čistě teoreticky (natož prakticky) dostat. Probrat se tím dá proto pořádně zabrat a nudit se v žádném případě nebudete.

Mazané hlavolamy a hříčky

Ještě více ale umí zavařit hlavolamy, přestože jich v této hledačce není tolik. Princip těch, na které zde narazíte, vám s velkou pravděpodobností nebude příliš známý, tím pádem se nevyhnete alespoň lehkému bádání a tápání, jak jej začít řešit. Což je na první pohled zvláštní – z hlavolamů tu typově převažují skládačky. I mezi touto kategorií hříček se očividně stále najde řada neokoukaných mini-her.

Dobrá výzva pro nadšené fanoušky hledaček

Hra svou obtížností rozhodně není vhodná pro hráče, kteří se žánrem hledaček teprve začínají nebo ho hrají jen svátečně a jinak dávají přednost jiným druhům her. Náročnosti zde neubírá ani určitá chaotičnost při průchodu lokacemi, kdy se neustále musíte vracet tam a zase zpátky a namátkově kontrolovat, zda se na již dříve odemčené scenérii neobjevilo přeci jen něco nového k řešení. Složité je také udržet krok s příběhem a mini-hry či samotné scénky s hledáním ukrytých předmětů nevytrénovaného hráče zbytečně potrápí. Těm, kteří však už mají pár hledačkových titulů zdárně za sebou, se však z těchto negativ může podařit udělat jedno velké plus – netradiční výzvu, jakou nabídne jen málokterá hra v žánru.

+Klady

-Zápory

Počet scén s hledáním

Plný příběhový deník

Neobvyklé hlavolamy

Vracení se pořád tam a zpět

Příběh s logickými mezerami

Málo mini-her

Celkové hodnocení: 68 %

Zkušební verze hry je ZDE Jedná se o plnou verzi se všemi funkcemi omezenou na půl hodiny hry.